Nevím, jak dlouho to trvá. Nemám zdání, jak dlouho dělám tuhle práci. Den za dnem míjí, jeden jako druhý, bez naděje na zlepšení, bez naděje na změnu.
Změna přišla, ale k horšímu. Dokud jsem byl na dílně, ještě to šlo. Ale teď musím makat v kamenolomu. V létě, v zimě, za každého počasí. Znovu míjí den za dnem, jeden jako druhý. Některý den mi „zpestří“ bitím. Pro nic a za nic. Příděly jídla jsou stále menší a menší.
Těžím žulu. Den co den vynáším padesátikilové kvádry po stošestaosmdesáti schodech. Počítal jsem je. Jestli přežiju, nikdy nezapomenu jméno tohoto pekla. Mauthausen.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nedávno jsem četla děckám ve
Kleio
Nedávno jsem četla děckám ve škole Mauthausenské básně o těch schodech. Bolavá záležitost. Bolavá drabble.
Vlastně ani nevím, co bych
Terda
Vlastně ani nevím, co bych řekla. Čiročirá hrůza to je a děsí mě to tím víc, že to je historie ne zas tak dávná :-(
Neradostný námět, ale hezky
Aplír
Neradostný námět, ale hezky podaný. Ta beznaděj z toho čiší.
Už tolikrát jsem četl podobné
kopapaka
Už tolikrát jsem četl podobné příběhy...
Ale stejně...
Pokaždé je to stejně strašné.
Moc pěkně napsané.
Vskutku ubíjející...
Arengil
Vskutku ubíjející...
Dobře podané. Ještě, že už je
kytka
Dobře podané. Ještě, že už je to pryč.
To: Kleio, Terda, Aplír,
Peggy
To: Kleio, Terda, Aplír, kopapaka, Arengil a kytka: díky za komentáře. Ano, je to čiročirá hrůza a hrůza mě často jímá, že ač historie docela nedávná, tak spoustě lidí to dnes vůbec nic neříká. Jsou věci, které je třeba stále připomínat.
Strašlivé a pravdivé. Co k
Esclarte
Strašlivé a pravdivé. Co k tomu dodat.
Díky!
Peggy
Díky!