Kousek cizího světa

Příboj občas přinese podivný věci, ale tahle byla nejdivnější. Jak se tak pohupovala na vlnách, připomínala dřevěnou destičku, ale pak se rozpadla na tenké listy. Chňapla jsem po ní jako barakuda.
Byly tam obrázky - ženy - podivně oblečené. Ale nejdivnější byla jejich těla, hubená, jako by hada někdo rozštípl vedví. Žádný zadek. Chápete to?
Jak ty ženy chodí?
Čím, u Velkého Tlustého Hehe, vyvažují kánoi, aby se nepřekotila? Každý přece ví, že když Hehe tvořil ženu, nabral pořádné hrsti jílu a PLESK! Ani trochu nešetřil.
A vůbec. Moje máma se jmenuje Zadek Sedí a já tohle jméno zdědím, až dorostu.
Doufejme.