Nesoutěžní, nebodík
Hrdina žijící v patnáctém století,
za vstřícnost dočkal se svobody odnětí.
Adamovi Ploskovskému vzbouřili se poddaní,
Dalibor je přijal za své bez vytáček, bez ptaní.
Povídá se, loupeživým rytířem že byl,
hoď kamenem kdo jsi čistý, bez hříchu a vin.
"Já nic, já muzikant", říkal prý s klidem,
na housle fidlával ve věži lidem.
Nouze prý ho naučila na ten nástroj housti,
teď mu tělo v hlíně hnije, běhaj po něm chrousti.
"Housle" tehdy nazýval se také nástroj mučící,
kdo by mučen nekáp božskou - natažený, skučící?!
Housti, tedy přiznat se, proto nutnost byla,
pravda je věc relativní, pouhá pověst zbyla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dost dobrý nápad na tohle
Esclarte
Dost dobrý nápad na tohle téma a povedené shrnutí. Ovšem ta druhá a údajně správná (i když co my víme) interpretace onoho trochu záhadného výroku na mě vždycky působí jako hodně ledová sprcha.
Tak tenhle námět by mě
Aries
Tak tenhle námět by mě nenapadl ani náhodou, skvěle originální
výborné a krásně zbásněné
Arenga
výborné a krásně zbásněné
Díky za komenty
Skřítě
napadlo mě to hned jak jsem si přečetla téma, ale trvalo mi to zpracovat do přijatelné podoby... a taky jsem, přiznám se, musela oprášit originál... člověk už si to ze školy moc nepamatuje :-)
:-)))))
Profesor
Velmi povedené.:-D
Paráda, sestrušo, moc dobrý
Rebelka
Paráda, sestrušo, moc dobrý nápad. O o té druhé interpretaci jsem ani nevěděla (nebo jsem ji stihla ze školy úspěšně zapomenout).
Díky
Skřítě
Taky jsem to neznala, ale když jsem si osvěžovala paměť ohledně původní pověsti, narazila jsem i na tuto variantu a přišla mi zajímavá, tak jsem tam vecpala obě :-)
Já mám nějak dojem, že snad
Esclarte
Já mám nějak dojem, že snad každý, kdo o té pověsti píše, má potřebu ji uvést (co se týká mě, já bych ji nejradši zapomněla).