Jolana

Když Tabitha přijde k sobě, má nad sebou krevní konzervu a monitor se spoustou klikatých čar a na rukou úhledný obvaz. Na malou chvíli si oddechne. Pak zahlédne okovy a náramek na nadloktí.
„Jsi vzhůru,“ promluví někdo angličtinou s lehkým přízvukem. „To je dobře. Už tě podruhé málem zabili. Byla by tě škoda. Jsi velmi cenná. Polapit zasvěcenou prázdnotu se jen tak nepodaří.“
Tabitha se nevěřícně obrátí za hlasem. Nevidí tvář, ale ta žena se určitě usmívá.
"Proč?" hlesne.
"Protože se musíme bránit. Proti vám všem. Já jsem sestra Jolana. Není ti zima? Chceš další deku?“
Tabitha beze slova zírá.