Ve stodole

“Maryso, vzbuď se!”
Irena se bála, že se Marysa už neprobere. Rána na hlavě sice nevypadala hluboká, ale hodně krvácela. Od chvíle, kdy na svém zběsilém útěku zastavili ve stodole u cesty, už ztratila vědomí podruhé. Simeon je pozoroval vykulenýma očima. Samuel, který dal Simeonovi svého koně, je dosud nedohnal, a Irena tušila, že už nedožene.
“Víš,” otevřela Marysa s námahou oči, “že Marysa není moje pravé jméno? Jestli tu mám umřít, tak pod svým skutečným jménem.”
“Dneska ne. Dneska máš zakázáno umřít,” řekla Irena důrazně.
Marysa se pokusila o úsměv. “V tom případě není důvod, abych ti to prozrazovala.”