Vlkodlaci z Bílé hory

Miško, řekni vlkům, že jsem doma.
Odešla pomalu a opačným směrem, jen švihnutím ocasu dala najevo, že není žádný poslíček, ale hrdá kočka.
Tak jako tak, smečka se za chvíli přiřítila ze schodů.
Čumáčci, půjdeme na výlet!
Vrtění ocasy, skákání do výšky, uslintané mordy.

Náš zvěd maskovaný za kočku nám oznámil, že se blíží člověk. Ihned jsme přestali se všemi lumpárnami, odložili knihy, vypnuli počítač a předstírali radost ze setkání. Zase musíme ven. Kromě piškotků tam není nic veselého.

Užili jsme si venčení v parku.

Člověk asi něco čuje, zabavil Barče strom, ze kterého jsme chtěli postavit náš budoucí domov.