Jako králové

Albus přiklekl k Arianě ve velkém křesle a vzal její ruce do dlaní.
„Jsi nějaká smutná,“ zašeptal a ucítil bodnutí nervozity.
„Skoro nejsi doma,“ vysvětlila.
„Máme hodně práce,“ řekl omluvně a ohlédl se na Gellerta, který stál za ním. „Ale máme plán!“ dodal povzbudivě. „A až vyjde, budeme se mít jako v pohádce.“
„Budeme bydlet ve velkém domě?“
„Třeba na zámku,“ odtušil Gellert.
„Bude mít zlatou bránu a spoustu věží?“ zasnila se Ariana.
„Cokoliv si budeš přát,“ ujistil ji Albus. „Budeme žít jako králové. Ty, já a Gellert.“
Ariana se napřímila a nekompromisně dodala: „A taky Aberforth a jeho kozy.“