Ruka bohatýra, meč vorpálný

Na zelené dolině, v trávě orosené, bledý leží, hlava od těla odseknuta, rytíř jasný den.

V pole úhoru, na hlíně udusané, zle porubán, rytíř rudý. Rytíř slunko žhavé, nezazáří víc, jeho světlo padlo, oheň byl uhašen.

Polštář mechu v tmavém lese, lůžkem je rytíři temnému, černé noci. Podetnut mečem, sem složil hlavu havraní. Jako kdyby klidně spal, však víčko černobrvé víc se neotevře.

Bratři v životě, soubratimi jsou i v nesmrti, rukou bohatýra sraženi, mečem vorpálným přemoženi.

Neživí, nemrtví, z života mocného povstali, v nesmrtném strnutí na novou naději čekají. Z rukou té, která je stvořila – Baby Jagy, čarodějky hrozné.