Ťukání

Sice vím, že už je dávno konec, ale chtěl bych ještě poslat jeden kousek.
Jako malé poděkování za DMD 2012 a všechno okolo.
Všem kdo si to zaslouží...
Slunce lehounce hmatalo,
paprsky nesměle hladilo,
za oknem žlutý tulipán.
Dál cesta slunci zavřená,
závěsy místnost ztemělá,
téměř úplně tichá.
Lehkým tlukotem kláves,
nesmělý psací stroj,
nádherná slova sázel.
Malinké střípky vzpomínek,
bystřily psavci mysl,
dávaly stiskům smysl.
Přes okolité ztemění,
v duši hromadu nadšení,
před sebou jasný cíl.
Stroj konečně dozpíval,
možná se trochu usmíval,
každičké slovo znal.
Zbývalo obálky šustění,
snad skrývalo nadšení,
určitě touhy kus.
Ujít kroků pár,
možná o kousek dál,
pouť ke schránce poštovní.
Pokoj ztichlý osiřel,
muž pomalu odcházel,
kroků zvuk dozníval.
Domem znělo dál,
bílé hůlky volání,
trošičku smutné ťukání.
Dnes znělo nadějí...