Stál v pracovně nad kotlíkem, soustředil se. Potřeboval dokončit poměrně složitý lektvar vyžadující přesný počet míchání. "Padesát dva, padesát tři..." V tom se zezdola opět ozvalo zavýskání a křik, a po chvíli hlas jeho krásné ženy: "Nechte toho, tatínek potřebuje pracovat!" Ušklíbl se. Jako by to ti nezvedení malí svišti dokázali. Napočítal dalších pět zamíchání, když se dali znova do křiku. Ještě chvíli a místo lektvaru vybuchne vzteky on sám... Když v tom slyší: "Tak šup, je pozdě. Do postýlek," a potom její hlas zpívající ukolébavku. Všechna zloba jej přešla a on si uvědomil, jak je rád, že není sám.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jéééé, to je tak krásný :)))
Saphira
Jéééé, to je tak krásný :)))
Děkujuuu =)
Samantha
Saph, jsem moc ráda, že se Ti líbí =) Mám takovou optimistickou náladičku, tak jsem to tam vložila trošku =))
Sladké :-)
Rya
Sladké :-)
doufám,že jen tak příjemně ;)
Samantha
aby nebolely zuby ;D
přesně tak... možná že "milé"
Rya
přesně tak... možná že "milé" je lepší slovo... takže: milé .-)
Milé.
Profesor
Milé.
Já ten pár nemám ráda, ale
Anne
Já ten pár nemám ráda, ale tohle je milé.