Slova se zpátky vzít nedají

Od prvopočátku byl její život naplánovaný. Nalinkovaný, předpřipravený. Neměla co do těch plánů mluvit. Jako kdyby její život byl kniha, kterou měla jen přečíst.
Nelíbilo se jí to. Ale její matka si to tak přála.
Chtěla vidět matčin úsměv.
„Chci pro tebe jen to nejlepší,“ říkávala. Byla nucena do stále větších a větších výkonů, ale ani slovíčkem si nepostěžovala. Bojovala o matčinu hrdost, o její lásku. I když jí život, který si nevybrala, nenápadně okrádal o duši.
Až to už jednou nevydržela. Sbalila si věci a bez rozloučení odešla.
Když se jí vzlykající matka po telefonu omlouvala, bylo už pozdě.