Koho zajímá realita?

Sny existují i bez skutečnosti.
Dívám se oknem na mírné kopečky. Vidím hory se strmými srázy, pokryté jen ledem, kam se sotva kdy odvážila živá duše. Až se vlak -lanovka- zastaví, bude to na mě. Vystoupám na ten nejvyšší vrcholek, kam přede mnou ještě nikdo nevkročil.
Sedím na hrubém, trošku zašpiněném sedadle s neurčitou barvou. Cítím pod sebou jemné kobaltově modré hedvábí.
Cizinci, kteří se nachází se mnou v kupé, jsou má skupinka dobrodruhů, se kterou budu prozkoumávat vrcholky.
Koupím si kávu. Je to zároveň šedavá kapalina bez chuti a výživný horský nápoj.
Co by ale byla skutečnost beze snů?