V rodině je příliš mnoho očí

„V antropocentrických představách,“ dí Thea, „je Svatá Trojice jistě šestioká… Jeví se to nezjevným i nezjeveným, tož zůstaňme u Boží rodiny, matky, pěstouna, jedináčka.“
„Pantáta je jedno oko,“ neubrání se Sikar, „pak Duch svatý musí…“
„Tišeji,“ prosí Taura, „Viktorka spí!“
„Výborně,“ zaraduje se Filcin, „když každý zavřeme jedno oko…!“
„Bratře,“ velí starší mladšímu, „zavíčkuj obě, potřebuji mít rozhled!“
„A co naše rodinná báseň?“ pochechtává se Linkva, „Dárce, obdarovaná, dárek?“
„Aha,“ ví Apolo,
„Posílám ti oka
Oka svého soka
Ne že bych se vychloubal
Prostě jsem je vydloubal!“
„Jste morbidní,“ zlobí se maminka, „okamžitě toho nechte!“
„V šesti okamžicích,“ podpoří otec.