Jako toulavá kočka

Vypravěč se už nedokázal tvářit klidně.

„Je po všem,“ hlesl tiše a oči se mu zalily slzami. „Můžete se vrátit zpět,“ dodal a zvedl se. Všiml si překvapeného pohledu svého společníka.

„Řekl jsem, že bych bez váhání chránil město,“ vysvětlil mu. „Nemluvil jsem však o tom, že jsem hrdý na to, co jsem provedl. Ta bolest a nenávist k sobě samému tu bude napořád. Jako toulavá kočka, kterou pohladíte, dáte ji trochu najíst a nemůžete se jí pak zbavit.“

„A chtěl byste se té bolesti zbavit?“ zeptal se Čestislav.

„Ne. Nechtěl. Ta bolest mě nutí nikdy na své činy nezapomenout!“