To si Stařenka nezasloužila

"No počeem, ty seš loštomiláá. No jaašně, jaaašně."
vrká Stařenka klokotavě na Vetřelkyni rozvalenou v MÉM kanapátku.
Žaludek mi sevřela ledová ruka. Tohle tady teď bude každý den?
"Jejejejej, jaaašně." nepřestává hrůzostrašná kakofonie.
Zoufale se utíkám ke sklenici s vodou a doušek za douškem polykám pěkně pomalu. Na tohle nás na kurzu nepřipravili!
"Co babi, dáme kávičku?"
Zkouším odlákávací manévr.
"Kafíčko! Kaafíško ši vypijeme, pooočem ke mně košiško."

Tiše zaúpím.

Počkat...

"Babí, raději se k ní..."
Prsknutí, zaražené ticho.
Aaach. TICHO!
Rudou stopu neschová ani rouška.
Mažu Stařence tvář a Vetřelkyni věnuji tajný úsměv.
Tentokrát mi večer smí hřát nohy.