Hrnec

“Proboha! Cos to dělal?”
Na prahu dveří stál mladý muž a s připitomělým úsměvem držel před sebou omlácený hrnec. Jeho obličej však ze všeho nejvíc připomínal sekanou.
***
“To si pošmákneme, chlapci, že jo!” pochvaloval si mladík.
S řinčením zamkl dveře do bytu a zvedl z botníku krásně vonící hrnec. A protože měl naspěch, bral schody po dvou. Co čert nechtěl, uklouzl. Ještě stačil během pádu stočit hrnec pod sebe a chránit ho vlastním tělem
Avšak, kdyby mohl, obličejem by do schodů vyryl brázdu. Zastavil se až v mezipatře, šťasten, že z hrnce nevylil ani kapku.
***
Dršťky,” odpověděl se zřetelnou námahou.