Bezúhonný

Trpký pocit mu omotal myšlení. Cítí se bídně. Je sám. Tělo pokryté boláky a popelem. Sedí u vyhaslého ohniště. „Můj život také vyhasíná,“ říká si pro sebe. Zdeptaně sklání hlavu.

Ve vzpomínkách se vrací do doby, kdy byl zdráv a vážený. Dařilo se mu dobře, měl deset dětí a spoustu služebnictva a zvířat. Pak ráz na ráz o vše přišel. Jen hořkost mu zůstala. Stále se mu převaluje v srdci. Teď je opuštěný, jen se svou nemocí, izolovaný. Daleko od lidí a vlídných slov. Hliněným střepem seškrabává z těla svědící strupy a nechuť k životu, odkázán jen na pomoc Boží.