Jak na rekonstrukci chuti?

Ten pocit, že ostatním se líbí to, co tobě zrovna ani ne, zná myslím skoro každý víc než dobře..
Radit asi nedokážu, já to za ty roky už několikrát vyřešila tím, že jsem prostě vypustila několik témat a napsala si něco až ve chvíli, kdy se mi zase doopravdy chtělo. Nějak mi to přijde smysluplnější než zavile se snažit napsat všechno, když to prostě nejde.. ale tím ti asi sotva pomůžu, promiň.
Tak prostě držím palce, ať je zase líp :-) určitě je to jenom dočasná krysa a zase brzo přejde. :)

Musíš sám přijít na to, co konkrétně to způsobuje. Je to tak, že už toho máš dost mimo DMD a potom nemáš chuť psát a nebo je to DMD samo?
Už jsem s tím taky bojovala a pár věcí, co mi pomáhají: Jak už strigga psala, někdy prostě stačí nějaký den vypustit, někdy mi pomůže se jít projít, někdy změním prostředí, ve kterým píšu, pustím si na inspiraci písničky apod., někdy napíšu jen něco milého, nad čím nemusím moc přemýšlet, protože mě to nutí se při psaní usmívat. Mám dva vlastní fandomy, které mám moc ráda a vždycky do nich ráda přidám něco nového, ráda píšu někdy fanfikce na oblíbené postavy, protože zase je to něco, co mi zlepší náladu. Někdy si pročítám ostatní drabble předtím, než napíšu svoje, protože někdy najdu inspiraci (ne ve formě kopírování, jenom mě prostě něco napadne v souvislosti s něčím jiným), někdy je fajn si pokecat s někým, kdo taky píše a kdo třeba čte tvoje drabblata. Neskutečně mě nakopne, když mi někdo řekne, že už čte moje drabble (popř. i další povídky) už několik let, to mi potom dodá pocit, že to má smysl :)
Je toho fakt hodně, co se dá dělat, jenom musíš najít to, co funguje pro tebe ;)

Vypustit témata, na která mě nenapadne nic zaznamenáníhodného. Číst a komentovat ostatní, protože šíře cizích myšlenek mě inspiruje.
Psaní není povinnost a rvát to přes odpor mi připadá kontraproduktivní.
Ale samozřejmě, že stejně jako každého mě mrzí, když drabbly, o kterých si myslím, bůhvíjak nejsou hluboké, mají komentářů málo, na rozdíl od hříček a vtípků, které se ostatním prostě komentují snáz :o)

Já používám DMD hodně jako pomoc s motivací (mám teď vlelou tvůrčí krizi, zhruba od loňského léta) a jeden z nejlepších léků je prostě psát. Samozřejmě, ne vždy je člověk s výsledkem spokojen, ale jakmile přestane, těžko se znovu naskakuje, jak mi poradila jedna kamarádka. Vynechávat témata taky pomůže, nebo třeba výsledek nakonec neposlat, když se nedaří zkracování nebo vystihnout nápad.
A taky mi pomáhá "vlastní výzva" jako motivace navíc. Třeba vyrvořit si předem seznam fandomů, obvykle málo frekventovaných, na které chci něco napsat, nebo je představit čtenářům, seznam témat, o kterých přemýšlím a chci je ztvárnit umělecky (ať už jde o nápady ohledně obsahu nebo formy - třeba psát ve stylu konkrétního autora). I když si to občas člověk dělá zbytečně těžší.
Letos jsem zkusila psát na jednotnoý fandom/dobu/místo, sice to nakonec 100% nedodržuji, ale udrželo mě to u psaní;)

Je to náročné, taky se někdy zmítám v dilematu napsat něco tak, jak to cítím nebo napsat něco jednoduššího, v hodně známém fandomu, kde mi asi přistane více komentářů. Snažím se teď si ujasnit to, že komentáře nejsou vše, mít radost z povedeného drabble, které se mi líbí, i když třeba prošlo bez povšimnutí. A neházet flintu do žita, komenty často přichází se zpožděním pár dnů.
Pro mě je DMD taková hecovací výzva, kdy se snažím na každé téma něco napsat, protože někdy z toho vyjdou fakt povedené věci a můžeš získat inspiraci pro větší dílo. Normálně totiž nejsem tak disciplinovaná, přes rok toho tolik nenapíšu, tak se snažím aspoň v dubnu. Taky jsem minulý týden chtěla se vším seknout, protože mi přišlo, že píšu samé hlouposti bez pořádného nápadu, ale po pár dnech je už zase líp.
Doufám a držím palce, ať se to u tebe zase přehoupne do lepšího stavu ;) určitě to není nafurt ;)