Špatný den

John rozhněvaně vystoupal sedmnáct schodů. Hlava mu třeštila. Práce byla příšerná. Bankomat mu odmítl kartu. Harry mu poslala jedenáct opilých zpráv.
Hodil klíče na stůl, na kterém už leželo otevřené pouzdro od houslí. Ucítil další nával vzteku, protože posledně tohle znamenalo hodiny příšerného vrzání.
Ne. Pěkně od plic tomu parchantovi řekne-
Sherlock začal hrát.
John tu skladbu neznal. Ale byla… nádherná.
Tiše vešel do obýváku a všiml si, že u jeho oblíbeného křesla čekal připravený čaj.
Provinilý pocit hanby mu sevřel žaludek. Vydechl, posadil se a s hrnkem v ruce začal poslouchat…
Pak se napil.

(Detektivův drobný úsměv mu utekl.)