Absolutně vážně

Sešli se na nástupišti.
„Už jsem myslela, že nepřijdete. Za chvíli vám to jede.“
Nechápavě se na ni podíval. „Já přece nikam...“
„Jedete,“ oznámila nesmlouvavě a do ruky mu vtiskla lístek, „zařídila jsem to.“
„Marcelo, to nemůžete myslet vážně!“
Vlak v dálce zahoukal.
„Absolutně vážně. Jízdenku máte, na trhu jsem vám koupila nějaké jídlo a psy klidně pohlídám.“ Něžně mu sebrala obě vodítka a vtiskla do ruky malý balíček. Lokomotiva minula začátek peronu.
„Nemůžu nikam jet!“
„Běžte.“
Vlak zastavil, dveře se otevřely.
„Já... já...“
Lidé se začali hrnout ven. Stál kousek od dveří, nechápající, nevěřící.
„Nastupte do toho vlaku, proboha!“