3. Kapitola

Eline se opravdu těšila. A pátek se vším vyučováním jí utíkal velice pomalu.

V sobotu odpoledne se pak s Klérem vydala na vyjížďku. Rozhodla se vyjet do obory. Teprve teď, když se projížděla tak blízko vesnice, si uvědomila, jak má k tamějším vrstevníkům blízko. Mohla by se s nimi přátelit a jezdit k nim každý víkend. Mohla by mít opravdové kamarády, které nikdy neměla.
Vrstevníky ve společenských vrstvách, kteří by madame Tresse připadali relevantní "jejímu postavení" žili totiž velice daleko a Eline neměla nikdy pořádnou možnost se s nimi seznámit.

Samozřejmě, formální seznámení proběhlo, ale to, že Eline věděla, jak se kdo jmenuje, ještě neznamenalo, že daného člověka zná. Ale i kdyby všichni ti, se kterými by madame Tressa byla ochotná Eline seznámit, bydleli blízko, tak podle společenských norem madame Tressy by se s nimi stejně ve svém věku ještě vůbec neměla stýkat. Prý musí počkat na uvedení do společnosti. Eline to docela vadilo. Občas se sice s některými z "příslušných společenských vrstev" setkala, ale vždy se jednalo jen o nějaké povrchní konverzace, které jí stejně nebavily.

Během dumání se dostala až na konec obory a zůstala zaraženě sedět v sedle. Vesnice už byla na dohled, ale teď jí připadala vzdálená. Viděla pole, na kterých lidé pracovali. Eline se zastyděla. Bylo jí těch lidí líto. Bylo to vlastně poprvé, co si uvědomila, jak musí ostatní lidé dřít, aby se uživili, a ona nedělá nic, nic čím by si zasloužila dostat oběd nebo večeři. Byl to hrozný pocit a Eline nevěděla, jak se s ním vypořádat.

Otočila Kléra ujížděla pryč. Klérovi se očividně rychlá jízda líbila a Eline by si jí normálně jistě taky užívala. Ale dnes ne. Odjela sice od pohledu a místa, kde se ten hrozný pocit vyklubal, ale ujet se před ním nedalo.

Když dojela domů, vyhřebelcovala Kléra a vytratila se k sobě do pokoje. Z večeře se omluvila, že jí není dobře. Nemohla usnout a tak seděla u okna a dívala se ven na noční oblohu. Bylo to uklidňující, ale přesto jí v koutku duše trápil ten hrozný pocit.

Dumala dlouho do noci, co by s ním mohla udělat. Ani nevěděla, kdy a jestli vůbec usla.