8. Zákonem letem světem aneb Máte-li koloběžku, jste kolo

Ano, já vím, že je to divné, ale koloběžka je opravdu kolo. Nenechte se zmást nedostatkem určitých prvků, třeba šlapek, ozubených koleček a řetězu, máte-li koloběžku, jste kolo.
Teda ne jako vy osobně, ale vaše koloběžka je kolo.
Pro ty z vás, které to zajímá, dotyčným zákonem je Zákon o provozu na pozemních komunikacích, paragraf 57, odstavec 2, který praví, cituji:
„Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.“
Teď to víme a můžeme to zapomenout, ledaže si to chceme zapsat do zápisníčku, abychom to omlacovali o hlavu policistům, kteří nás budou hnát na špatnou stranu silnice, automobilistům, kteří na nás urputně troubí a cyklistům, kteří se při míjení vyjadřují slovy: „Padej na chodník, krávo.“
Co pro nás naše zařazení mezi kola znamená?
No, vlastně nic moc skvělého.
Primárně to znamená, že se na nás vztahuje třeba povinné vybavení, čehož je docela dost, ale naštěstí je to logické a standardně kupované koloběžky ho téměř vše mají.
O osvětlení jsme hovořili, za snížené viditelnosti musíme mít světlomet bílý, svítící dopředu, který v osvětleném území smí blikat a svítilnu červenou svítící dozadu, která může buď svítit nebo blikat. Postřeh z různých diskuzí - blikající červené světlo je lépe povšimnutelné, pokud ale svítí nepřerušovaně, lépe se odhaduje vzdálenost. Proto paranoici jako já mají světla dvě, jedno na koloběžce, druhé mnohem menší na sobě a svítím i blikám, aha!
Dále musím mít přední odrazku bílou (která může být v kombinaci se světlometem) a zadní odrazku červenou (která opět může být v kombinaci se svítilnou).
Řidítka, aha, musí být zaslepena a nesmí mít ostré hrany (ostré hrany na řidítkách stejně nechcete). Brzdy musí být dvě, a to nezávislé, přední a zadní a musí mít zaoblené rukojeti.
No a pokud vám ještě nebylo osmnáct let, musíte mít helmu.
Takhle, nevím jak vy, ale já mám hlavu jenom jednu, takže helmu mám, i když osmnáct let už jsem slavila mnohokrát.

Tak to by bylo k povinné výbavě.
Koloběžka taky nesmí na chodník.
Opakuji, koloběžka nesmí na chodník.
Na chodník smí na koloběžce pouze děti do deseti let (mějte s sebou k prokázání věku občanku) (aha, to vám stejně nepomůže).
Neříkám, že na chodníku nejezdím. Jezdím, ale vím, že nesmím. Na chodník patří chodci. Tedy pokud jedu na chodníku, musí být prázdný, abych nikoho neohrozila ani neomezila, musím jet dostatečně pomalu, abych neublížila dítěti nebo kočce náhle vyběhnuvším z domu a v případě intercepce policejními orgány nebudu vykřikovat nic o právech, ale omluvím se.
Koloběžka má tu výhodu, že když jedu pomalu, můžu velice snadno sestoupit a najednou jsem chodec. To se vyplatí, když se blížím k tramvajové zastávce, frontě na maso a/nebo policejním uniformám.
Nicméně - pokud to není jednoznačně bezpečnější než silnice, chodníku se vyhýbám.
A co silnice, ptáte se?
Na silnici můžu! Naopak, na silnici musím, pokud nemám možnost cyklostezky. Já vím, já vím, musím jenom umřít, a to se může stát snadno, když vjedu na silnici za plného provozu...
Na dálnici nesmím! Na dálnici aniž rychlostní komunikaci nesmí ani kolo. Jak jsme si řekli, jsem kolo.
Tedy, na silnici jsem taky kolo a jedu, stejně jako kolo, při pravém okraji pravého pruhu. Stojí-li u pravého okraje pravého pruhu zaparkovaná auta, smím jet v dostatečné vzdálenosti od nich, abych se vyhnula náhle otevřeným dveřím. Auta mě mají, stejně jako cyklistu, objíždět v minimální vzdálenosti jeden metr, ale všichni víme, jak vypadá skutečnost. Na rozdíl od kola nejedu dvacet kilometrů v hodině, ale tak deset, takže situace je ještě veselejší.
A co, když do kopce dojdou síly a já musím koloběžku vést, ptáte se?
No, když vedu koloběžku, tak jsem chodec.
Ale koloběžkář, stejně jako cyklista, smí vést koloběžku po pravé straně vozovky. Takže nemusím přebíhat ze strany na stranu podle toho, jestli jedu, nebo vedu.
Fajn!

A co národní parky?
V národních parcích jsem taky kolo. Takže tam smím vysloveně jen na značené cyklostezky nebo silnice třetí třídy (a výš).
Teoreticky smím na místní obslužné komunikace, ale jakožto laik nerozeznám pohledem místní obslužnou komunikaci od pouhé zpevněné cesty, takže vřele doporučuju prostudovat si trasu předem. Třeba na mapách.cz když dáte plánovač cesty a zadáte, že jedete na kole, tak vám to hned ukáže, kudy smíte a kudy ne.
Šikovné.

A jak je to vlastně s rychlostí? Má koloběžka nějaké omezení?
Samozřejmě ano!
Rychlost na chodníku neřeším, protože na chodník nepatřím.
Rychlost v obytné zóně, to je takový ten obdélník s domečkem, pánem hrajícím fotbal s dítětem a autíčkem, je maximálně 20km/h. A je jedno, jestli jsem auto, kolo nebo koloběžka. Jakožto koloběžce vám to ani moc nehrozí, leda by zóna byla s kopce.
Rychlost na cyklostezce se dohledává hůř, ale je to 30km/h. To vám jako koloběžce taky poněkud nehrozí, pokud není cyklostezka s kopce trochu víc.
Rychlost na silnicích dodržujeme místní předepsanou. Ona vám taky o moc větší nehrozí, i když některé kopce jsou sakra prudké. Ale máme brzdy.

A jsou nějaké koloběžky, které splňovat žádné povinnosti nemusí?
Ano! Jsou! A to hračky.
Vyhláška ohledně toho, co je a není hračka je hrozně složitá a jeden aby byl právník, aby ji rozklíčoval. Pokusím se ji přeložit do lidštiny:
Dětské koloběžky jsou hračky, musí mít plošinu na stání, řidítka a aspoň dvě kola a musí unést dítě o váze 50 kg. Nebo 20 kg pro malé děti. Můžou a nemusí být skládací. Nejsou určené pro sport a cestování aniž pro provoz na veřejných cestách, stezkách, item chodnících. Jednoduše řečeno jsou to ty malé mrně.

Hurá, máme vyřešeno! Budu jezdit a tvářit se jakoby nic, snažit se dodržovat předpisy a kde to logicky moc nepůjde, aspoň nikomu nepřekážet a nikoho neohrožovat! Vezmu si koloběžku na dovolenou do Anglie...
Moment.
Ano, tohle jsou české předpisy. V jiných zemích platí předpisy jiné! Je třeba se s nimi seznámit, ideálně před vytažením koloběžky.
A samozřejmě, předpisy se časem mění. Zkusím tu pokrýt několik pro mě zajímavých zeměpisných oblastí, přičemž neřeším, jak tam stroj dostat:
Velká Británie
Ve Velké Británii koloběžka nesmí na chodník.
Ve Velké Británii koloběžka nesmí na silnici, tam smí pouze motorová vozidla a vozidla se šlapkami. Smí být provozována pouze na soukromém pozemku.
Velká Británie nezná velké cestovní koloběžky.
Poptala jsem se konkrétní situaci a bylo mi sděleno následující - postoj policistů je v různých regionech různý. Napište na policejní služebnu regionu, kudy se chcete pohybovat a oni se vám vyjádří!
Vzhledem k tomu, že firma Mibo prodala sérii Mastrů do Británie, bude se pravděpodobně blýskat na lepší časy.
Rakousko
K Rakousku se mi podařilo dohledat informace dobře a jsou dobře přehledné. Prakticky stejné, jako u nás.
Velká koloběžka je kolo, nesmí na chodník, může na silnici (povinné vybavení by bylo třeba si nastudovat). Malá koloběžka je hračka a s dítětem smí na chodník, jinak na k tomu určená sportoviště.
Německo, též Francie či Španělsko
Agentura Jedna Paní Povídala tvrdí, že v těchto zemích nejste dopravní prostředek, ale hračka nebo sportovní vybavení. Nesmíte na silnici, do cyklopruhu a na cyklostezku, musíte na chodník, na kterém se ve Španělsku musíte pohybovat rychlostí chůze. Informace jsou však z roku 2016 a nyní může být situace jiná.
Norsko
O Norsku se mi nepodařilo sehnat relevantní informace, kromě faktu, že něčí sestru pokousal los, když do něj vyrývala své iniciály naostřeným koncem zubního kartáčku, ale četla jsem jakési povídání o koloběžkové výpravě a vypadá to, že v Norsku jste kolo.
Řekla bych, že čím větší koloběžku máte, tím víc jste vlastně kolo.
Situace v právní úpravě se však mílovými kroky mění, také kvůli eletrokoloběžkám.
Ale to už je povídání na jiný den.