Na cestě

PAULINA: Má paní, ještě nejste zcela zdráva.
HERMIONA (s kufrem v ruce): Nejdražší Paulino, jsem mrtvá. Nedělám si naděje na úplné uzdravení.
PAULINA: Někdo vás pozná. Lidé nejsou slepí.
HERMIONA (zamíří ke dveřím): A přitom tak často vidí, co není. A ještě častěji nevidí, co je. (Významně si posune klobouk níž, až jí stín skryje tvář.)
Pomohla jsi mě pochovat a za to ti děkuji, ale nemohu trávit své dny v kryptě. (S pohnutím k PAULINĚ.) Vrátím se. Jen mi dej čas.
(Loď. Hermiona nastavuje tvář vánku.)
A tak se královna, co prý byla do větru, nechá nést jeho křídly…