She half sat, half lied in the hammock, reading some reports.
"Those will still be there tomorrow, you know?" friendly eyes appeared over her screen. "They didn't send you here to keep you looking back."
That was true. She was supposed to be learning, broadening her horizons, training her powers.
But it was hard.
He closed the laptop and offered her a journal and a pencil.
The leather binding and the pages looked old. Not one she would have picked.
Memories and emotions tended to linger on these things.
"Read them... and then add your own. You can do it."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hmmm... ano. S touhle
Tess
Hmmm... ano. S touhle premisou už se pracovalo a jsem ráda, že se (znovu)objevuje. Ono to tak určité zákonitosti pěkně utvrzuje.
*Jako obvykle kvalitně
Zuzka
*Jako obvykle kvalitně ztracená*, ale líbí se mi to moc, nálada sedla.
Pěkná atmosféra :)
Elluška
Ty píšeš takové úsporné věty (částečně protože drabble, ale jen částečně) a vždycky se ti tam povede dostat POCIT. Ty empate.
Přijde mi, jak osazenstvo indické pobočky má takový knowhow, že by s ním dokázali v sedě levitovat, a jejich bezbřehá trpělivost s Maddie je kouzelná :D