V obklíčení

Zůstali jsme jen sami dva ve starém domě a pomalu dochází střelivo. Vím, že jsme obklíčeni. Stačí pootevřít dveře a spustí se palba.
„Kde jsou posily?“ Cítím neklid. „Už měly dávno dorazit.“
„Asi se něco stalo,“ pokrčí rameny. „Možná se budeme muset vzdát.“
Podívám se na něho nevěřícně. „To myslíš vážně? Přece víš, jaké máme rozkazy!“
„Co když nás zradili? Posily nedorazí a my… Můžeme si zachránit život.“
„Ale...“
Vstává a vytahuje kus bílé látky.
„Cože, tys to měl připravené?“
Neodpovídá a míří ke dveřím.
Rozhodnu se. Namířím revolver a střelím. Padne jako podťatý.
Nejsem zrádce. Vydržím až do konce.