Nemocniční romantika

Smrť nutně potřeboval dovolenou. Ta kulatá planeta měla být plná života, ale asi byl na špatném místě nebo ve špatném čase. Když uviděl to H na střeše, čekal hostinec nebo hospodu. Tohle místo však bylo plné nemocných a umírajících.
Zastavil se u jednoho obzvláště chroptícího staříka. Trčeli z něho podivné hadičky.
„HELE, HOLOMKU, CO SE MI PLETEŠ DO PRÁCE?“ ozval se za ním hlas jako hejno havranů oškubávajících maso z mršiny.
Smrť se otočil a spatřil jedinečnou dámu. Galaxie v jeho očních důlkách zazářili a kdyby mohl, usmál by se ještě víc.
„ DOBRÝ DEN. JÁ JSEM SMRŤ. MOC MĚ TĚŠÍ.“