Jak se do lesa volá...

Studenti prvního ročníku si onoho sobotního odpoledne hověli na trávníku ve školním parku, užívali si slunečních paprsků a sdělovali si své dojmy z výuky.
Jen Ambra s Belindou seděly stranou a hodnotily své spolužáky.
„Ten vesnickej blbeček, to je taky něco, a jak mluví…“
Blonďatý chlapec s chrpově modrýma očima nepatrně ztuhl.
„Nováková je trapka, vůbec neví, která bije,“ pokračovala povýšeně Ambra.
„A Zajíčková vypadá děsně, pizda jedna šeredná“ přisadila si snaživě Belinda.
„Od tebe to rêpání sedí!“ nevydržel to už Jura Ječmínek. „Dêť sama nési žádná kočena. Zôbatá jsi jak naša kosa, dêž se s ňó děcka učily sict!“