Na uvítanou

„Madame, děkuji za příjemné přivítání,“ pronesl s lehkým úsměvem. „Musím říct, že vy a vaše slečna dcera jste si podobné jako vejce vejci.“
„Posaďte se,“ přerušila ho paní Sternbachová příkřeji, než očekával.
Zaujal místo.
Jeho oponentka si ho změřila jediným pronikavým pohledem. „Pane Rochi, vybrala jsem si vás na toto místo na základě vynikajících referencí. Vítám vás tu. Ale jednu věc si vyjasněme – Karolina je ještě dítě.“
Nadechl se k odpovědi, ale nebylo mu přáno.
„Mluvila jsem s vaším strýcem. Nevím, co jste provedl v Paříži, ale doporučuji vám, abyste se tady snažil sám sobě podobat co nejméně. Rozumíme si?“