Hrábni do těch strun

"Jsem rád, že už nejsi naštvaná."
"Už o tom nemluv a radši mi něco zahraj," veverka se zezadu přitiskla až mu její vlasy padají přes rameno.
Prsty kloužou po strunách.
Trsátko rozechvívá.
Tóny se spojují v tok emocí sladce opojný jako medovina.
Veverčiny ručky kloužou po těle níže.
Rty po krku.
"Cos to hrál?"
"´Až budeš zas malá´"
"Fakt? Sem myslela že to poslouchaj jen geronti. Od tebe to ale bylo úplně jiný, dobrý!"
Odloží hudební nástroj.
Otočí se.
Přitisknou se.
Polibek dlouhý jako předcházející skladba.
Ani struny nejsou tak napjaté.
"Zahraješ mi to znovu? Tedy až zas budeš malej..."