Po letech v chomoutu...

...koukám tak po ránu,
cože to má stará má dneska za ránu.
Pak cestou potkávám tu krásku Marii,
mám pocit, že se dnes pořádně naliji.
Vracel jsem se o poledni, když odbily hodiny,
(s optimismem znovu vlitým) do kruhu své rodiny.
Žena rázem změnila se v policejní kontrolu,
promile mi chtěla měřit, mlela něco o molu.
Dcera, zdá se, radost měla, neb se smála velice,
že s tatínkem domů přišla i nezvaná opice.
Na linku bezpečí volal jsem zoufalý,
že ty dvě fůrie z domu mě vyhnaly.
Místo aby pomohli mi, jak prý bývá zvykem,
nazvali mě pracovníci zpustlým al-koh-lí-kem.