V dutině velkého dubu za Doupětem se čas od času objevily karamelky. Postupně toto malé kouzlo, hravý dárek od rodičů, objevil každý malý Weasley. Někdy tam místo karamelek čekal pro každého dáreček. Později, když děti pochopily hru, samy začaly do dutiny něco dávat. I kdyby to bylo jen milé přání. Pro bratry, pro sestru, pro rodiče, pro radost.
George se opíral zády o kmen a zíral do prázdna. V ruce držel čokoládovou žabku s nápisem Pro George. Poslední dárek. Zavřel oči a vzpomněl si na bratra, který i ve smrti vtipkoval.
Vrátil žabku zpět do dutiny.
A konečně se rozplakal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nádherné. Díky.
Dede
Nádherné. Díky.
Jauvajs...
Julie
Jauvajs...
Krásné a smutné.
Terda
Krásné a smutné.
Krásné, smutné, ale v něčem i
Faob
Krásné, smutné, ale v něčem i útěšné: kdyby neměli tak silné dětství a vztahy mezi sebou, bolelo by to méně, mnohem méně, ale zato vzpomínka zůstane veskrze pozitivní. Nikdy z nich nedojde práva být zapomenut.
To je takové sladkobolné.
Nathanel
To je takové sladkobolné. Vlastně sis čtenáře dobře povodila. Vypadalo to na roztomilou nostalgii a pak bolavá připomínka. Dětství je dávno pryč.
Ale jau! Tohle teda pěkně
strigga
Ale jau! Tohle teda pěkně zasáhlo...
Né... teď se mi opravdu
nettiex
Né... teď se mi opravdu stáhlo hrdlo. :(
To mě taky rozplakalo :( <3
Saphira
To mě taky rozplakalo :( <3
Ale to je krásná myšlenka! Jo
Zuzka
Ale to je krásná myšlenka! Jo, smutnej závěr a vůbec, tahle smrt mě nepřestane vytáčet... Ale teď přemýšlím, kde by se našla taková skrýš u nás.
Máte na zahradě vořech :)
Gwen
Máte na zahradě vořech :)
Nebrečím. A nebrečím. Vůbec
Gwen
Nebrečím. A nebrečím. Vůbec ne... ne!