Písek v hlavě

Připadalo mu, že se svět zastavil. Ne ten okolní. Něco uvnitř v něm zmrzlo a navzdory tý šlupce do hlavy, kterou ho Nataša zbavila nutnosti poslouchat cizí slova v hlavě, to odmítalo roztát. Kdyby byl ochotnej myslet ve velkejch slovech, řekl by, že cítí vinu. Samozřejmě věděl, že za to vlastně nemůže. Jenomže Loki neovládal. On přemlouval. A jeho hlas odmítal zmlknout.
Bylo to jak písek zadřenej v mozku. Potřeboval, aby mu někdo dal přes držku i na jiný než fyzický úrovni. Pak by se možná zase věci začaly hejbat. Jenomže měl neodbytnej pocit, že nestojí ani za ten kopanec.