Pro radost jsem si napsala dadaistickou báseň.
Experiment pohání zamrzlého umělými kamerami,
predátora létajícího jak pralesy pohyblivosti
na hvězdné houbě dinosaurů.
Vědci naplnili už snímky tyto živé smršťováním,
sebe samotné navštěvovali.
Holubi jim v prostoru
pomíchali populace třetích hrotů,
konceptem věci zvolili cukrovou dobu.
A potom ledoborce.
Byly řadou drobných ptáků
nebo galerie potravinářská – přímo houby.
Primitivních kolibříků larvy vydaly kostru z pavučin
a také varovaly, že nejsou
třetí skutečnosti.
Stezky byly na dně konzerv, putovaly tak rozmnožováním.
Podněty nejlépe poletovaly potravou pravěku celého.
Jedinců vousy, největší odborníci v orientaci žil,
cestami takzvanými předpokládali poznání pavučin.
Kolibříci naznačili metrů deset,
obrázek tvorečků nedospělých pak pokryla květina všech.
Vytvořeno klasickým postupem - náhodným mícháním slov ze tří různých novinových článků (o podmořských houbách, počítajících kolibřících a fosilních ptakoještěrech).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
DMD mě nutí oblibovat si
Apatyka
DMD mě nutí oblibovat si styly a směry, o kterých jsem dosud byla přesvědčena, že je nemám ráda. Díky k tobě k nim připojuji i dada. Líbí a moc!
Tak na to, jaká je to směska,
mila_jj
Tak na to, jaká je to směska, to má hloubku. :D Pěkné.
Skvělé
Alešandr_Veliký
Skvělé
Jůůů.
Peggy Tail
Jůůů.