Purpurová

Do svázaných rukou přestávala proudit krev, dlaně z rozkošně růžové postupně přecházely v nezdravý purpur. Provazy mezi zápěstími zaháknuté za čelo postele nehodlaly povolit ani o píď; z úvazu sálala zkušenost.
Koutky vyschly dávno před okamžikem, kdy mne chytil pod krkem a samolibě se usmál. Dlouhé mastné vlasy mu padaly do obličeje, a tak mne alespoň částečně ušetřily očního kontaktu. Děkovala jsem jim za jejich empatický počin.
Mezi nohama mne již bolelo. S každým přírazem jsem vykřikovala, avšak můj hlas slábl, až se změnil jen v tiché vzlyky.
Líbilo se mi to; proto dnes znovu pokorně stojím u jeho dveří.