Kdysi dávno

Tenkrát poprvé byl hrad osvícen,

tenkrát poprvé chodil muž po provaze

nad nádvořím

za zvuků bubnů.

Tenkrát poprvé hrály panny na píšťaly

a zpívaly libými hlasy

k obloze, pokryté temnými mračny.

Tenkrát poprvé se kaple otevřela

zevnitř se vyvalila oblaka prachu

a něžná záře kostelních písní.

Zavřít oči, nechat se unášet, snít...

že ten hlas, ten hlas bude můj.

Tenkrát poprvé se zableskly oči

pod obočím, staženým vztekem,

když jiný muž počal nitky krásných slov vplétati

do vlasů jedné z pannen, obloudit ji chtěl ...

Tenkrát poprvé hořely ohně

v srdcích.

Je zase Beltain; po dvanácti letech

ty ohně stále hoří.