Světlo versus Tma

Židle. Obyčejná, světlem zalitá židle. Záře oslepuje.

„Sedni si,“ volá líbivý hlas.

Poslechnu. Udělám krok, dva. Sednu si. Stihnu si ještě uvědomit, že židle je pohodlná, když vtom jas zastíní černý mrak.

Temnota roste. Napřahuje ke mně svá chapadla. Její bezedný chřtán polyká třpyt paprsků. Tesáky se zakusuje do opěradla. Pařáty zabodává do dřevěných nohou.

Najednou vše zmizí. V hlubině černě cítím zimu.

Někde shůry se ozývá: „Nedovol jí to!“

Vzepnu všechny síly. Pocitem odháním tu temnou bestii. Zápasím s ní.

Nech mi mou židli!

Nato se ozve tichý déšť světla.

Židle. Ta obyčejná židle je opět na svém místě.