15. Podezření

„Říkala jsi, že prodává hrnce? Jsou dobré?“ zeptala se Esciel niany, zatímco v zádech cítila obchodníkův pohled.
„Ano, a levné, ty nejmenší za dva měďáky.“
„Za dva? To něco vydělá?“
„Taky je mi to divné, ale z nějakého důvodu to dělat musí. A to má některé hezké zboží, až z Ollienu.“
Při zmínce o sousedním království se Esciel v hlavě rozezněl varovný gong, i když nevěděla proč.
„Prosím tebe, pošli mi tu diviznu do paláce, já si musím ještě něco zařídit.“
Otočila se na patě a běžela najít Geriána, aby mu všechno vypověděla. Něco tady nehrálo, jen kdyby věděla, co.