Odsouzené

„Na hranici! Na hranici s nimi!“
Nenávist zfanatizovaného davu budí úžas i hrůzu. Kde se to v těch lidech, dají-li se ještě nazvat lidmi, jenom bere?
„Na hranici!“
Je jich hodně. Některé mladé, některé hodně staré. Čím se provinily? Jak si vysloužily takovou nenávist? Proč musí jít na smrt, navždy zmizet?
Je proviněním vnitřní krása každé u nich? Mají snad krutí soudci strach, že by svými myšlenkami narušily nastolený řád, že by snad v lidech probouzely kacířské myšlenky? Že by svými slovy mohly byť nechtěně vyvolat pochybnosti o jediné pravdě?
V žáru ohně smutně umírají. Za myšlenky, za autory. Knihy.