Tak jako Fawkes

Albus se cítil mizerně. Rád by plakal, ale nešlo to. Bolest mu vězela pod hrudní kostí jako veliký střep, který nelze vyjmout. Měl strach. Bál se, že ztratí syna, že to nezvládne a Gellert ho opustí. Nakonec už to jednou udělal. Zmizel, když ho Albus nejvíc potřeboval.
"Já vás mám rád a chci s vámi zůstat. A je mi jedno, co byli zač mí rodiče. Ty jsi můj táta a Gellert je můj druhej táta!" ozvalo se náhle. Tom objal otce a zabořil tvář do jeho ramene.
Stavidla pláče náhle povolila.
"Půjdeme na zmrzlinu?" vzlykl Albus.
"Jo. Dám si citrónovou."