Jen si to přiznat

Když mi umřela Rainy na neřešitelnou srdeční vadu, zařekla jsem se, že knírače už ne. Všichni vypadají stejně a já nechci aby mi ji něco připomínalo. Vyberu si plemeno, které se jí nebude v ničem podobat. Rok jsem ležela v psích atlasech, brouzdala po internetu, pročítala historii a charakteristiky různých plemen, probírala se fotkama. Zvažovala všechna pro a proti. Bylo to k uzoufání. Na každém plemeni mi něco „nepřekonatelně“ vadilo. Byli příliš velcí, příliš malí, příliš chlupatí, příliš krátkosrstí, příliš akční, málo akční...
Nakonec mi nezbylo, než přiznat si pravdu: Jiného psa než knírače prostě nechci. A tak máme Bellu.