O matení slov mezi vločkami

Na Vídeň padal první sníh, když se potkali před oděvním podnikem herr Wernera. Konstantin byl v dobré náladě, vracel se z konkurzu do souboru Theater an der Wien. Konečně (dá-li Bůh) opera! Willi šel z gymnázia, jako se z něj vracívají všichni patnáctiletí dobrodruzi – poražen na duchu, ale svobodný.
„To jste vy! Zdravím.“
„Pan Sternbach mladší,“ usmál se Konstantin. „Jak se mají rodiče?“
Pokrčil rameny. „Pořád stejně špatně.“
Chvíle ticha se nepříjemně protáhla.
„Pro sledování máte talent,“ řekl nakonec Konstantin a Willi překvapeně vzhlédl od svých bot.
„Jednou ho využijete ve vývinu.“
„Ve vývinu?“
„Výzkumu?“ nadhodil a mládežník se ušklíbl.