Nádherně hlučné ticho

"Dobrou noc, mami", říká mi syn a za chvíli slyším jeho pravidelné oddychování. Usnul. Domem se rozprostře ticho, nádherně hlučné. Měla bych jít spát, vím. Už je dost pozdě. Miluju ten čas, když ztichne celý dům a já mám pocit, že čas se na chvíli zastavil. Tuhle chvíli mám jen sama pro sebe a nehodlám se s nikým o ni dělit. Sednu si do křesla. Nechám svítit jen malou lampičku. Ticho a přítmí jsou v tuto dobu mí nejlepší kamarádi. Chodí každý večer na návštěvu. Sedíme spolu mlčky. Není třeba slov, rozumíme si i bez nich. Je nám spolu dobře.