S respektem k potřebám

S některými cestujícími bývá těžké pořízení. Toníček o tom ví své, vozí je už pětatřicet let. A taky ví, že křikem a buzerací člověk nic nezmůže, leda si vykoleduje jednu do zubů. Za to, že sám nikdy přes držku nedostal, vděčí především svému přístupu.
I tomu nejolezlejšímu houmlesákovi zásadně vyká; rozhovory kaštanstva neřeší a k jejich výstřednostem je povětšinou shovívavý. A jestliže někoho napomene, udělá to s takovým klidem a nadhledem, že líp by to nesvedl ani Marek Eben.
„Co kdybyste vystoupil už teď a prošel se Vyšehradským tunelem? Když v něm zařvete jako před chvílí, udělá to krásnou ozvěnu.“