Nikdo nepochopí... Možná pár lidí, neocení spousta avarské obludky... Jenže je to krátké a úryvek...
Natael se cítil poněkud nesvůj, svíral ho zlý pocit, že se stane něco hrozného, elfský národ sice stál po jeho boku, ale co ostatní, co avarové? Nikdo z těch zvířecích oblud po jejich boku nestál, žádný z nich se nepostavil Rhion, svojí paní, ovládal je strach, ona měla moc, protože byla nejsilnější ze všech… Zvířata, jinak se to říci nedá.
Zradili je, opustili…
Zahlédl periferním viděním koně, pár odlesků, ale nepřikládal tomu žádnou váhu, v ruce svíral zbraň a tiše oddechoval. Náhle tíživé ticho ale prořízl autoritativní hlas, chladný jako led.
„Nebojte se nepřátel, na množství nehleďte, všechny je zabijte!“
Má drahá Rhion, můj Natael a má Armilien, nikdo nepochopí, ale já vím své, já to chápu, já to miluji...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to hezké, i když zvláštní.
Profesor
Je to hezké, i když zvláštní.