Cesta tam a zase zpátky

Stojím na břehu a hledím na rychle uplývající hladinu.
Pregel. Řeka mého dětství. Sem jsem chodíval s bratry a sestrou, když nás propustili z domácího vyučování. Tady jsem sedával, když jsem nechtěl, aby mě někdo viděl rozzlobeného. Zažil jsem tu i první krátké milostné vzplanutí.
A tam, na konci cesty zpět, se rozkládá hrob mé dospělosti. Rozpačití duchové dávných svazků, které jsem svou mlčenlivostí zpřetrhal.
Po tváři mi stékají krvavé slzy ran, které jsem dostal i dal. Tok vzpomínek je jako nezadržitelný příval.
Domov, který již není domovem.
Kostel, ve kterém pro mě není místo.
Láska bližních, kterou jsem zahodil.