15. kapitola

pátek, 22. února 2019

Styk s HR oddělením považuji za duševně vyčerpávající. Nechápu, proč bych měla o svém milostném poměru vykládat zrovna nějaké personalistce s umělými nehty, která na mě kouká, jako bych si usrala v kině, a dolní čelist přitom honí někde po podlaze. Mafalda Hopkirková. Padesátnice s pushupkou pod upnutou blůzou, červeným melírem a okousanou propiskou cvakající mezi fialovými gelovými drápy. Jedno z těch natenko vytrhaných obočí jí vyjelo až k temeni, když jí Dean oznámil, že spolu chodíme. Úplně jsem v tu chvíli slyšela její myšlenky.
Ano, ještě pořád je oficiálně ženatý. Ano, je o osmnáct let starší. Ano, spí s tlustou medičkou, která dala pěstí pacientovi. Máte to poznamenaný? Můžeme už jít?
Bože, tohle mi hlava fakt nebere a to mám IQ 157. Proč sakra musí dospělé, svéprávné bytosti absolvovat něco tak ponižujícího? To nestačí, že musím snášet slídivé pohledy doktora Diggoryho a doktorky Johnsonové a odrážet poťouchlé poznámky Helgy a Liama? Ještě mě bude posuzovat nějaká kráva z kanclu.
Ale máme to za sebou. Uf. Konečně jsme oficiálně vedeni jako pár.
Rozdali jsme si to hned, jak jsme odtamtud vypadli. Ve výtahu jsem zmáčkla tlačítko S2. Dean se asi dvě vteřiny tvářil zmateně, ale pak mu to došlo. Na pět minut jsme se zavřeli v kotelně. Je tam příjemně teplo. A přes hučení kotlů není nic slyšet. Potřebovala jsem se trochu odreagovat.
Cestou zpátky mi z vlasů vytáhl kousek pavučiny a já mu uhladila pomačkaný plášť. Bylo to… takové skoro romantické.
Po práci jsme domluvení, že zase zajdeme ke mně. Kim a Sandra už budou pryč a Leslie jde dneska s ostatními kadety ze střelnice rovnou do pubu. Takže pro sebe do půlnoci máme celý byt! Gauč se minule docela osvědčil. Ale ráda bych to tentokrát vyzkoušela taky v posteli.

sobota, 23. února 2019

Tak jsme to dělali v posteli a neplánovaně usnuli. Probrala nás Leslie, která přitáhla ve dvě ráno a když rozsvítila lampičku u nočního stolku a uviděla dva metry od sebe cizího chlapa, lekla se tak, že zakřičela.
Dean se úplně v klidu posadil, mrknul na hodinky a poděkoval za budíček. Čímž mě rozesmál a Leslie taky. Pak se zdvořile představil a požádal ji, jestli by se neotočila, že by si rád natáhl kalhoty.
Asi do čtyř jsme všichni tři v kuchyni popíjeli kafe. Leslie nakonec navrhla, že si tentokrát na gauči ustele ona, abychom měli soukromí. Dean už si uprostřed noci nechtěl volat taxi. Tak jsme se zase svlíkli, ještě jednou se pomilovali a znovu usnuli.
Tenhle víkend máme oba volno. A protože jeho kluci jsou u babičky v Surrey, čekají nás dva dny, které strávíme jenom spolu.

Okey, je 9:50, sedíme nad avokádovým bagelem ve snídaňovém bistru a Deanovi právě volali z nemocnice, že doktorka Spinnetová musela s horečkou odejít domů.
Samozřejmě, že to za ni vezme.
I já bych to na jeho místě udělala.
Jsme přece doktoři.
To je poslání.
Do hajzlu.