Leden

Ten poslední leden, kdy se ještě nesetkali, byl nejhorším lednem jejich životů. Choulili se v sobě připraveni na smrt, jeden na severu, druhý na jihu.

Chlapce spalovala horečka. Vyhublý na kost ležel v mrákotách u stěny stáje, kam se doplazil za teplem. Lidé ho nevnímali, nebo od něj odvraceli zrak. Nebyl jejich dítě.
Kupci zbyla místo srdce tma. Toužil se vrhnout do smrti za těmi, které miloval. Proklínal víru, která mu to zakazovala, vydal se zbůhdarma na sever v nebezpečných časech zimy. Doufal, že ho dorazí chlad, nebo lapkové.

O rok později, v carnutském hostinci, kupec přikryje chlapce druhou ovčí kůží. V pokoji sice hoří oheň, ale v noci přituhne. Pak sfoukne svíci a ulehne na své lůžko. Neví, že chlapec, který dosud nespí, má v očích slzy.

---

Leden
Karel Toman

Po cestách zavátých a po silnicích
rod opuštěných bloudí.
Sychravé zimy dlátem bolestí
monogram bídy ryly v jejich tělo,
a tak jdou světem.

Vyjde-li hvězda, pro ně nesvítí.
Betlém jim shořel.
Jen v bludných kruzích šlapou boží zemi
a jíní stéká jim chladnými krůpějemi
po tvářích dětsky vzpurných.

Hospodu teplou večer jim dej, Pane,
a plnou mísu
a slovo dobrých lidí.

---

Karel Toman: Měsíce