Právo cibulí

Desítky, stovky, miliony identických bytostí. 

Horské svahy, kde obvykle roste víc pelyňku než trávy, si přivlastnily něžné a křehké fialové květy. Chvějí se v ranní rose, přes poledne se chtivě natáčejí za sluncem. Za mrazivých nocí schoulí blizny a sní o dlouhých, chlupatých sosácích.

Tančí v davech. Tlapy ani kopýtka je nevyděsí, predátorům se ubrání jedem. Sílu skrývají pod zemí. Cibulka vedle cibulky, po generace na stejném místě. Nájemní smlouva se skálou je nezrušitelná. Za vodu a nepatrný díl minerálů dodávají do Prokletije jarní poezii. Účinek spočívá v nadbytku. Jedinec tu neznamená nic, masa je nesmrtelná.

Jen drak je jeden.