Velké obědové proroctví

Líbací skokan mlaskl jazykem do bahna mezi masařky. Rozletěly se do stran. Vodní kapičky se ostře zaleskly proti obloze a odrazily mu do očí štědrou dávku poledních paprsků. Blanitá muší křidélka zastínila výhled. Všechno se rozmazalo. Močál se topil v průsvitné mlze. Skokanovi zabzzzučelo.

„Až bzzzudou z nebe padat tlusté bzzzelené kapky!“

„Kvák?“ 

„Až naprší ti nejstatnější žabzzzácii!“

„Cože?“ zblblý skokan omámeně zíral do slunce. Zrychleně dýchal. Vyplazený jazyk se mu plemcal v bahně.

„Pak zzz nebe sestoupí ten, kterého čekáš. Zzzsedíš si na vedení?!“

Skokan poskočil. Přišlápnutý jazyk ho vrátil do reality. Mlaskl podruhé a oblízl se. Bzučení zmizelo.