Až

Až se natolik zamotají do přediva vlastních lží, že zapomenou dýchat, až místo trpělivého rozplétání křivd sáhnou po nožích, až černočerný pták, zrozený ze spalin a dýmu, zacloní slunce tak, že radost ani nenasadí na květ, tehdy se ve vísce, kde se lidé dosud zdraví jménem, probudí dívka. 

Vystoupá k nebesům a trnem z koruny probodne ptačí srdce. Rudými krůpějemi obarví pavoučí niť. Tou pak vyšije svět. Steh vedle stehu. Ne jak byl. Jak by měl být. 

Až bude nejhůř, temné stíny zakryjí i naději na východ slunce a smrduté výpary udusí lásku, bezbranní se spojí. Rudé křížky vyspraví svět.